Ochrana přírody

Člověk se mnohdy pasuje do role pána přírody a tvora nezávislého na přírodě. Na rozdíl od jiných živočichů používá řeč a vyvinul techniku. Nic to ale nemění na jeho závislosti na přírodních zdrojích a že by měl být schopný projevit také solidaritu s přírodou.

Ochrana přírody se od svého počátku zaměřuje na ochranu ohrožených druhů a vyhlášení chráněných území. Chráněná území vyžadují zvláštní management, tak aby zde žilo co nejvíce jinak ohrožených druhů, byla chráněná vzácná společenstva, mohly se zde uchovat zbytky původní divočiny a rozvíjet původní přírodní procesy. Součástí managementu může být například pastva a kosení pro údržbu lučních společenstev, místo jejich prosté konzervace. I v divoké přírodě totiž bylo běžné narušování (disturbance). Místa s hodnotnou přírodou vznikla dokonce tam, kde disturbance zajišťovala armáda (vojenská cvičiště).

Ohrožené druhy:
Vzácné druhy mizí s ničením a změnami vzácnějších biotopů, ale také s pověrčivostí, kdy jsou jejich orgánům přisuzované zázračné účinky. Míru ohrožení vyjadřují červené seznamy a zákonná povinnost ochrany je dána přílohami zákona o ochraně přírody a krajiny. Rozlišovány jsou druhy ohrožené, ohrožené silně a kriticky. V naprosté většině území ČR se nevyskytují. Důsledná ochrana ve zbývajících případech ovšem nezřídka naráží na nepochopení těch, kterým komplikuje například stavební plány a bez bližší znalosti ohroženost bagatelizují.

Biologická rozmanitost (biodiverzita):
Na rozmanitost lze nahlížet od úrovně velkých býložravců a stromů, až po mikroorganismy, nebo dokonce po rozmanitost genů. Se znečištěním prostředí rozmanitost klesá a například ve znečištěném potoce přežije sotva několik druhů hmyzu, natož ryb. Ztráta rozmanitosti ale není jen ukazatelem nějakého znečištění. Čím větší rozmanitost je zachována, tím spíše jsou zachovány také zajímavé formy pro šlechtění. V zájmu samotného člověka je zachování vysoké rozmanitosti života na Zemi, ale také přímo genetických zdrojů.

Invazní druhy:
Jde o druhy, které nejsou v české přírodě původní a člověk je buď cíleně začal pěstovat a chovat (okrasné a medonosné rostliny, kožešinová zvířata), nebo přispěl k jejich šíření například prostřednictvím dopravy. Zmínit můžeme bolševník velkolepý, akát, pajasan žláznatý, ze živočichů plzáka španělského nebo norka amerického. Vytvářejí monotónní společenstva (s nízkou biodiverzitou) a rozšiřují se na úkor původních druhů (zatlačit mohou i ty ohrožené). Proti některým invazním druhům je v přírodě nutné zasahovat. Tyto zásahy jsou velice nákladné a odčerpávají prostředky na jiné potřeby ochrany přírody. Nejefektivnější je předcházení vůbec šíření nepůvodních druhů do přírody - to je navíc povinnost občanů podle zákona o ochraně přírody.

Rekultivace a revitalizace:
Rekultivace jsou aktivní obnovou krajiny. Může jít o odstranění toxického znečištění prostor starých továren, nebo po těžbě. Může ale jít také o umělé úpravy terénu a o nasázenou zeleň v místech po povrchové těžbě. Ani normované svahy a vodoteče, ani množství řádkových výsadeb, ale nepředurčuje návrat skutečně hodnotné přírody. Mnohem vyšší biologická rozmanitost a nakonec i rychlost obnovy je zřejmá u opuštěných lomů a výsypek. Těžba se zde projevila jako disturbance. Zdarma tu funguje přirozená obnova a příhodné podmínky tu nachází dokonce řada jinak ohrožených druhů.
Revitalizace jsou mnohdy zásahy, které odstraňují technické stavební úpravy v krajině a krajinu uvolňují přírodním procesům. Přímé vybetonované strouhy tak nahradí obnova volných říčních meandrů a meliorační trubky obnova přírodních mokřadů. I když jde v prvopočátku o využití bagrů, cílem je podpora lepšího využití vody v krajině a  zvýšení biodiverzity.

Nerostné bohatství:
Ani na ochranu neživé přírody nelze zapomínat. Drancována by neměla být naleziště vzácných minerálů, ale ani ložiska rud, uhlí a stavebních materiálů. Jde o neobnovitelné přírodní zdroje a jejich rozsáhlou těžbu lze obvykle nahradit vysokou mírou recyklace a rozumným využíváním.