Nadějný národní park České Švýcarsko

vydáno 10.11.2023

České Švýcarsko po loňském rozsáhlém požáru ve značné míře směřuje k "březovému" národnímu parku. Děje se tak po kůrovcové gradaci, která spolu s požárem místní přírodě z dlouhodobého hlediska rozhodně spíše pomohla. Zvonečník uvítal možnost bližšího seznámení s přírodními procesy formou výpravy v polovině října uspořádané ve spolupráci s národním parkem.

Na výpravě jsme byli i na rozcestnících, kde v jedné části po požáru byl druhovou skladbou téměř přirozený les, dále smrčina odumřelá v důsledku napadení kůrovcem a nakonec holoseč. Nejhorší se jevily holoseče, kde kolikrát rostla jen kapradina hasivka orličí a mech zkrutek vláhojevný. Přirozená obnova lesa je tu obtížná a rozhodně pomalejší. Na svazích holin se projevuje pomístná eroze půdy v důsledku použití těžební techniky, prudkého svahu a odlesnění bez ponechání dřevní hmoty. Navíc díky hladkému terénu tu vítr dokonce nejsnáze šířil požár. Protože i národní park v některých svých částech musel postupovat podle lesního zákona, kůrovcové stromy kácet a odvážet, vývoj holin můžeme pozorovat i zde. Přirozená obnova lesa je zde nejvíce svázaná a komplikovaná. Odvoz nedokonale odkorněného kůrovcového dříví na větší vzdálenosti navíc může šíření kůrovce dokonce napomáhat.

Jiná situace je ovšem v bezzásahových územích. Ve smrčině sežrané kůrovcem sice při požáru docházelo k vývoji velmi vysokých teplot, ale ne u země, zvláště v údolních kotlících s komínovým efektem. Z kořenových výhonů tu masivně obráží bříza, ale masivní je i její náletové šíření semeny. Dřevěné uhlí má mulčovací funkci k udržení vlhkosti půdy, popel je minerální hnojivo. Na rozdíl od Šumavy tady po požáru jsou místa více otevřená světlu, proto tu také tolik prosperuje zrovna bříza. Ve velké míře bude České Švýcarsko díky kůrovci a ohni v příštích letech březovým národním parkem. Odpovídá to i výkladu různých učebnic s pionýrskými druhy následovanými obnovou klimaxového lesa. Postupně se budou přidávat i další dřeviny, nejdříve pionýrské, jako jsou vrby, osiky a borovice, později pak buk, dub, pomístně i smrk a javor.

Porosty klimaxového lesa s přírodě blízkou skladbou nejlépe odolávaly ohni, protože tu bylo jen málo suchých stromů, oheň se tu dalo účinně hasit a vítr ho ani snadno nešířil. S výjimkou údolí se zvratem klimatu a vrcholků skal se zvláštní expozicí k Českému Švýcarsku patří smíšené lesy s dubem či bukem. Přes "fázi březovou" k těmto klimaxovým lesům vývoj dospěje.

Přesvědčili jsme se o síle samotné přírody k obnovení přirozeného stavu lesů. Loňský požár byl nejspíše založený žhářem a pro šíření byly ty nejlepší podmínky vzhledem k suchu a větru. V minulosti v období suchých let zde byly také problémy s kůrovcem. Ještě v dobách hospodaření knížat se v Česku prosadilo plošné pěstování smrků a zavádění i nepůvodních druhů dřevin jako vejmutovka, šlo hlavně o zajištění ekonomických výnosů z lesa. Teprve několik posledních desetiletí se řeší cesty hospodaření bližší k přírodě blízké skladbě lesa a zvláště v národním parku obnova přirozených lesů odolnějších například k přemnožení škůdců. Vedení národního parku se řídí zákony, ale blíže zná i přírodní zákonitosti. Odvolání ředitele Pavla Bendy nicméně byla spíše účelová věc a přetvářka ministryně řešící nějaký problém z nátlaku vedení některých obcí a obecného požadavku najít viníka.

Obnova přirozenějších lesů je dlouhodobější věc, bez větší síly to rozhodně nejde z roku na rok. Příroda ale takové síly v podobě kůrovce, ohně a přirozeného zmlazení má, nepotřebuje k tomu žádnou těžkou techniku a vysazování. Velkým problémem ale ještě může být zvěř. Bez přirozených predátorů v nadměrných počtech zvěř totiž dokáže výrazně poškodit mladé lesní porosty. Regulaci zvěře pokládáme za klíčovou pro další vývoj zdravého lesa.

Obecně dlouhodobě platí, že příroda se bez člověka obejde a jedině si uleví. Ani v národním parku ale v žádném případě nesmí vznikat nekontrolovatelné požáry ohrožující místní obyvatele. Lze si proto přát jedině méně holosečí, více zodpovědných návštěvníků a férový přístup člověka k přírodě s poučením z jejích procesů i síly. Věříme, že Správa národního parku to dokáže.

Jiří Jakl

Foto z akce viz https://zvonecnik.estranky.cz/fotoalbum/z-akci/ceske-svycarsko-2023/